Cyklotour 2026 začíná, je sobota 6.6.2026 – 8 hodin, sraz již klasicky na benzince Orlen na Rudné ulici s Eva a Zdeněk Královi a Jiří a Gabriela Hrnčířovi.
Den první:
Zdeněk s Evou přijíždí přesně, tak jak jsme se domluvili, vlastně to ani nemusím psát, protože co se řekne, to platí. Vše máme nabaleno, kola jsou na nosičích a vyrážíme směr Nymburk. Ubytování máme zajištěno v penzionu U Anny Šejdířky. První zastávka je na MOLCE v Mohelnici, je čas na pausičku a hlavně na kafíčko. Po asi 30 minutách pokračujeme směr Nymburk. Cesta ubíhá, provoz v normálu a je těsně před 12 hodinou a my zastavujeme u penzionu. Jdu dovnitř, přivítá nás servírka a hned nám dává klíče od pokojů. Trošku nás zaráží, že nejsme ubytovaní ve stejné budově, ale co už. Odnášíme kufry a ouha, kde si vlastně dáme kola? Jdu opět za paní a ta nám sděluje, že si kola máme dát do chodby pod pokoj a Zdeněk s Evou si mají kola nechat ve dvoře, kde jsou ubytovaní. Co dodat, tohle nás trošku zklamalo, byli jsme od podzimu majitelkou ujištěni, že v penzionu se kola dají kde uschovat. Pokoje čisté, útulné, vířivka. No nic, nebudeme se tady jen tak válet a protože nám krásně svítí sluníčko, domlouváme se a hned ve 14:00 vyrážíme do Poděbrad. Osedláme naše bajky a už si to šviháme směr Poděbrady. Rovina, rovina, zase rovina a pořád rovina. Krásná cyklostezka která vede podél Labe a protože je sobota a opravdu sluníčko svítí, musíme dávat pozor, protože tu je lidí jak na Václaváku. Bruslaři, cyklisté, chodci, děti no prostě narváno. Nám to ale nevadí, po 8 kilometrech projíždíme Poděbrady a pokračujeme dále, co už – když pojedeme dále, můžeme dojet až do Kolína. Projíždíme Libice nad Cidlinou, hledáme hospodu ale marně, takže fičíme dále. Objevujeme Velký Osek a dále Veltruby. STOP – u rybníčku vidíme sedět cyklisty a nějaké domorodce na lavičkách a ti se občerstvují pivečkem. Zastavujeme, pozdravíme a vstupujeme dovnitř hospůdky, kde nás přivítá taková divná vrchní. Na čepu je Holba, Radegast, Březňák a Birrel. Chci Holbu – nemáme, aha, nevadí, tak 2 Radegasty – nemám, uf no tak Březňák. Musíte chvíli počkat, jdu narazit. Za chvíli přijde, načepuje 2 Pet lahve, prý to máme pro sousedovic vepříka a už mi podává 2 kryglíky. Zdeněk už klasicky Birrel, no na čepovaný může zapomenout a tak nafasuje 2 plechovky. Tak co se dá dělat, když je žízeň, nepohrdneš hold ničím. Dáme se do řeči se starším manželským párem, který nás ujišťuje, že nám počasí bude přát, protože v Polabí prší málo a je tam sucho. Poradí nám jak do Kolína, my se loučíme a pokračujeme. Jsme v Kolíně, přijíždíme na náměstí, uděláme pár fotek a vydáváme se na cestu zpět. Vracíme se kolem Labe, kdy už cyklostezka není jen asfalt, ale šotolina, taky hlína. Přijíždíme opět do Velkého Oseku a po stejné trase do Poděbrad, kde si dáme něco k snědku, pivečko a pomalu vyrážíme směr penzion. Dneska jsme ujeli 61 km.
Den druhý:
Ráno v 7:30 snídaně, boží – šunka, salám, jogurty, sýry, pečivo, vajíčka, fazole, makovec, nějaký moučník, džus, voda, kafe a taky čaj. Trasu jsme dneska naplánoval na druhou stranu Nymburku – směr Lysá nad Labem. Vyjíždíme kolem 9:15 a opět po cyklostezce kolem Labe. Po chvilce končí asfalt a jsme na polní cyklostezce a řítíme se kolem jezu a plavební komory do Drahelic. Projíždíme vesnicí a stále po rovině do Kostomlátek, Kostomláty nad Labem a kolem jezera Ostrá zakotvíme v kempu na malé občerstvení. No nic, je na čase vyrazit a už šlapeme do Lysé, kde se jdeme podívat na zámek. Chvilka odpočinku a další zastávka bude v Benátkách nad Jizerou. Jenže ouha, začínají menší kopečky, ale nás by to nemělo rozhodit. Projíždíme po stezce lesem, takové chodníčky, sem tam koleje od nějakých povozů a taky asfaltová cyklostezka. Vjíždíme do Milovic, bývalého vojenského prostoru a tam začíná peklo. Kdo se vyžívá na kočičích hlavách, doporučuji. Skoro 9 km drncání, chvilku z kopce a potom snad 5 kilometru do kopce po těch hlavách. Konečně to máme za sebou a už se těšíme, jak se v Benátkách nadlábneme. Omyl přátelé, nějaký Burger cosi, venku plno. Jdu se zeptat kousek vedle, kde mi sdělují, že v neděli jsou otevřené jen čínské restaurace a nějaké kebaby. No jo, jenže nikde se nesedí venku. Oslovuje nás dotěrný domorodec nebo bezdomovec a tahá nás tam, tam dobře vaří, já tam jdu taky, pojď, říkám pojď. Je neodbytný a pořád si mele svou, až se nám ho podařilo setřást a v jednom baru nám poradili otevřenou čínskou restauraci. Hurá, jde sedět venku. Dáme si tedy čínu, taky se tam dozvídáme že snad jediná restaurace je až na druhém konci Benátek. Nevadí, nadlábli jsme se a máme namířeno zpět do Nymburka. Už ale né přes Milovice, ale fičíme směr Lipník, Čachovice, Všejany, Straky, Čilec a Dvory. Před námi už vidíme Nymburk. Vířivka a hurá na pivko. Ujeli jsme 64 Km.
Den třetí:
Máme pondělí, hlásí poslední krásný den. Plánuji trasu, snídaně a 8:45 vyrážíme. Přejíždíme Labe a po druhé straně máme namířeno na Hrabalovu hájenku. Krásná stezka, opravdu se jede nádherně, asfalt, šotolina, asfalt, trochu polní cesta a už jsme v Pístech. Objíždíme Pískovnu Sadská a kolem hotelu Modrá hvězda pokračujeme do obce Hradištko a už jsme v Kersku. Ty chaty, chatičky, vily a vilky v lese. Člověk až žasne, co tam lidí dokázali postavit a hlavně co tam ještě postaví. Ty moderny tam vůbec nepatří, ale jak se říká, když se nasype do kapsy, jde všechno. Přijedeme před hájenku a je 10.25, otevřeno mají od 10:30, super, dáme si pivko. Omyl, musíte počkat do 10:30 – takže stojíme jak joja před brankou, a venku n a terase se vesele baví brigádnici, kteří nás budou následně obsluhovat. No nic, dáme jedno a radši pokračujeme dále. V plánu je navštívit zámek Radim, projíždíme vesnicí Třebestovice, potom Milčice a Velké Chvalovice a už máme na dohled vesnici Radim. Přijíždíme k zámku – zavřeno, otevřeno bude bůhví kdy. Hospody, pohostinství, ať jedete kde jedete, nemáte šanci kromě opravdu větších měst. Nás to ale nerozhodí a pokračujeme dále, dáme si mírný kopeček a stoupáme na Pičhoru – kde se nachází pohanské hroby z doby římského císařství III. století po kristu. Přestávka, chvilku si odpočineme a sjíždíme do Dobřichova a dále do Peček. Dále projedeme vesnicí Ratenice, Vrbovou Lhotu a už vidíme Poděbrady. Přijíždíme do pivovarské restaurace, kde si dáme něco na zub, dost dobré pivečko ale hlavně tento den máme štěstí na Radima. Ano, výčepní je celý Radim Jelínek. Padlo rozhodnutí že si ještě povyjedem, protože je opravdu nádherně a je škoda toho nevyužít. Po druhé straně Labe vjíždíme na stezku a jedeme do Chvalovic a Hořatve. V téle vesnici je pamětní desky Bedřcha Kratkorukého. Na dohled už je Nymburk, Eva se Zdeňkem jedou na penzion, my se občerstvíme a jelikož je opravdu luxusní počasí, dáme si ještě kolečko. Teď už taky sprcha, oblíkat a hurá na pivko. Restaurace nebo spíše místní hospůdka, kde se schází štamgasti a hlavně fandové místního basketbalového klubu. Nevadí, venku je teplo, krásné posezení a tak se dáme pár Plzní a abych nezapomněl, ujeli jsme 73,5 km. Po cestě na penzion nám místní paní garantuje, že tady opravdu neprší a nemáme se čeho obávat, když tak jen malá přeháňka.
Den čtvrtý:
Ráno je zataženo, snídaně, rozhodujeme se vyrazit dokud nepší a podle meteorologů má začít až kolem 17 hodin. Takže hurý na nějaké zámky. Jako první se nabízí zámek Loučeň. Teplo vypadá jinak, na to že jsme vyjeli jen v dresech, za chvíli nasazujeme rukávníky a šlapeme nahoru do kopce na zámek. Jaké je naše překvapení, že vás nepustí ani na zahradu. No nic, tak ať si jí nechají, jedeme dále. Před vesnicí Mcely se nachází zámeček, přijíždíme k bráně a jaké je naše překvapení, zavřeno. Zjišťujeme, že je to soukromý resort a tak hurá do sedel a jedeme dále. Sovenice, Bošín a Křinec. Místní cukrárna na náměstí, milá obsluha tak si dáme něco sladkého na zub. Malinový řez byl opravdu luxusní. No po té dobrotě se ale už citelně ochlazuje a tak nám nezbývá nic jiného, než si obléct bundy. Projíždíme vesnicí Vestec, Netřebice, Kouty a Pátek. Krásnou cyklostezkou vjíždíme do Poděbrad, kde si kupujeme lázeňské oplatky a začíná pršet. No meteorologové se spletli o cca 2 hodiny. Jelikož pršet má až do večera, jedeme v tom lijáku až na penzion. Večer si naplánujeme výlet do naší matičky Prahy. Ujeli jsme 55,5 Km.
Den pátý:
Na snídani jsme se domluvili, že vyrazíme do Prahy. Vlak jezdí pořád, takže po 9 hodině se pěšky vydáváme k nádraží, kde bohužel klekly terminály a tak jsme si museli koupit jízdenky ve vlaku. Za necelou hodinu vystupujeme v Praze na Hlavním nádraží a vydáváme se na Václavské náměstí. Mrholí, ale nejde to ani poznat. Rozkopaný Václavák nepůsobí moc hezky, ale pomalu jdeme ke Karlovu mostu a dále na hrad. Koukneme na hradní stráž, projdeme se nádvořím a jdeme na Malostránksé náměstí na tramvaj. Jedeme se najíst do Olšanské Plzeňky. Zdeněk a já jsme ochutnali Plzeňský guláš s pěti a holky rolku se goudou a taky nějaké noky s přelivem. Zalili jsme to Plzní a už se pěšky vydáváme zpět na nádraží. Po 16 hodině jsme zpět na penzionu a prší. Večer jdeme do restaurace Biograf na náměstí, tankový Staropramen je opravdu dobrý a troufl bych říct, že se vyrovná Plzni. Bohužel počasí hlásí jaké hlasí, nechce se mi dva dny sedět na penzionu a čekat, zda bude či nebude pršet a tak se rozhodujeme, že ráno pojedeme domů. Eva se Zdeňkem zůstavají.
Den šestý:
Po snídani balíme, nakládáme kola. Rozloučíme se se Zdeňkem a Evou a vyrážíme směr Ostrava.. Cesta je dobrá, provoz tak akorát, takže to ubíhá, kolony jen v Litomyšli, ale cca 10 minut. Po celou cestu sem tam mrholí, nebo prší, až za Olomoucí vysvítá sluníčko. Bohužel před Klimkovicemi míjíme těžkou nehodu motorkáře, který vrazil do šipky auta údržby. Přistál tam i vrtulník, snad bude v pořádku. Po 12 hodině přijíždíme domů. Vybalíme a protože je hezky, chvilku svítí sluníčko, sem tam zaleze za mraky a protože hlasí déšť až po 17 hodině, jedeme se projet. Krátká relaxační jízda, 35 km a rychle zajet pro Justina Biebra k Paťovi. Dnes jsme ujeli 35 km. Eva se Zdeňkem vyjeli v Nymburku, zajeli se podívat do Kostelní Lhoty, Sadské a Poděbrad. Ujeli 49 Km.
Den sedmý:
Už od rána krásně svítí sluníčko, takže jsem neotálel, zajel rychle nakoupit, něco uvařit a hurá na kolo. Počasí se musí využít, dokud je hezky, protože to globální oteplování nám poslední roky dává zabrat, lije na Šlapounovi, lije nám na Cyklotour, lije jak mám volno. Dnes nelije, tak vyrážíme, už jsme dlouho nejeli kolem Januse, ale dnes jsme nezastavovali, protože jsme se domluvili s Tomem a Deniskou, že si dáme pivečko u Jiříka. Po stezce kolem Ostravice se jelo super, už dlouho jsme nejel s větrem v zádech, ale jakmile jsme u Outletu otočili, tak jsme nevěřil, co ten Větrník dokáže, ale ani on nás nedokáže rozhodit. Přijíždíme do Výškovic, už se trochu zatáhlo, ale co už. Dáte si pivečko a pomalu je na čase zamířit domů. Ujeli jsme 52,5 km. Zdeněk a Eva opět vyjeli, takže se počasí umoudřilo i v Čechách a aspoň nepršelo. Tentokrát si vyjeli na Hrabalovu chatu, opět přes Kostelní Lhoti a Poděbrady zpět na Penzion. Ujeli celkem 47 Km.
Den osmý:
Je sobota a my se rozhodli, že odpoledne zavítáme na Dny Karviné. Kola necháme odpočinout, dopoledne se jen tak válíme a v 16 hodin vyrážíme směr Karviná. V letním kině začal v 17:40 hrát Arakain a byl to opravdu nářez, tak jak jsme od těchto starých metalistů zvyklí. Zahráli hodinový set starých ale i nových songů. V 19 hodin hrál Olympic v parku, ale vzhledem k tomu, že odpoledne v Karviné dost pršelo a my chtěli zůstat na dobrém místě, odkud vidíme na podium, tak jsme je jen poslouchali.
A nakonec to nejlepší, 20:20 nastupuje kapela Škwor a hned od začátku to rozjeli na plné pecky. To Karviná ještě nezažila, narvané letní kino zpívalo jeden hit za druhým a sám zpěvák Petr Hrdlička doslova konstatoval, proč vlastně zpívají, když za něj zpívá celá Karviná. Naprostá pecka, zvuk, jaký jsem dlouho neslyšel a při poslední písničce se přihnala bouřka a déšť. Trošku jsme zmokli, ale co už, za ten zážitek to opravdu stálo.
Den devátý – poslední:
Je neděle, zataženo, větrno, teplota kolem 15 ale pocitově snad 10 stupňů. Po 12 hodině se rozhodujeme, že ještě vyjedeme a provětráme naše oře. Opět foukal vítr, ale když vylezlo sluníčko, tak se to dalo. Stavili jsme se na motokárách , dali jedno orosené a tím jsme naši cyklotour úspěšně zakončili. Ujeli jsme 35,5 Km.
Co říci závěrem, opět jak už je u nás tradicí, počasí nic moc. Člověk se na to těší celý rok, ještě dny dny před odjezdem hlásí slunečný týden a jakmile dorazíte na místo, nastává změna. Zataženo, větrno, chvíli sluníčko, potom déšť. Nymburk je krásné městečko, kde ale jak se říká, chcípl tam pes. Kromě našeho penzionu 2 nebo 3 restaurace, nebo spíše hospůdky, všude sám kebab nebo Vietnamské občerstvení. Po 20 hodině už sedíte v restauraci sami, číšník sem tam nakoukne, zda ještě máte něco k pití a v neděli nás upozornil, že bude v 21:15 zavírat. Mají tam nádherné stezky, opravdu kolem Labe se jede jedna radost. A co příští rok – to je opravdu ve hvězdách, protože vážně uvažuji, že se budeme rozhodovat podle počasí. Jet někde 300 km a potom v dešti sedět na pokoji mě už nebaví. Musím ale konstatovat, že letos jsme si aspoň první 4 dny užili v sedle. Děkuji za přečtení a šlapejte bez pádů a zranění. Jirka