Ahoj všichni čtenáři našeho drbníku. Dneska brzy ráno jsem v redakci přivítal Veroniku Trojkovou. Přidala se k naší skupině teprve nedávno a ať moc nezdržuju, půjdeme hned na rozhovor.

​Ahoj Verčo, takže nám na sebe něco prozraď ?

Ahoj Alfréde, děkuji za pozvání. Jmenuji se Verča Trojková, mám 27, pocházím z Tábora u Velkých Heraltic. Pracuji v Opavě na základní škole jako učitelka. V současné době vyučuju češtinu pro cizince, němčinu, techniku, výtvarku a jak jinak, než tělocvik. Miluju kolo, svého králíka, kytaru a dobré jídlo a pití.

​Verčo, jak ses vůbec dozvěděla o skupině Šlapomilové ?

Přes přítele, Toma Koubíka.

​Prozraď čtenářům, co ráda jíš a které pití je tvé nejoblíbenější ?

Jídlo…miluju svíčkovou, vepřový řízek nebo pstruha/makrelu – ideálně na kole, to chutná nejlépe. K pití…jsem vinař. Bílé polosuché je ideálka, jinak Mojito, Kofola, džus a kafe !

​Máš nějakou oblíbenou trasu ?

Ráda jezdím z domu – cyklotrasa ze Skrochovic směr Opava na Hradec nad Moravicí – Žimrovice a zpět přes Raduň, Kravaře do Opavy…tam se ale vracím přes Jakrař, Nový Dvůr, Hlavnici a jsem zpět v Heralticích.

​Jezdíš raději sama, nebo se skupinou ?

Ideálně s někým – vždy to pak více baví.

​Verčo, jakou jsi ujela nejdelší vzdálenost ?

Tak to bylo 117 Km.

​Na čem teda jezdíš ?

Na treku, Pells Razzer, 27,5 palců.

​Tak já tipoval horské kolo a on je to trek. Dobře, obrátíme list, sleduješ soutěž týmů, kdo ještě zamíchá pořadím ?

Jasně! Sleduju Wiolettu, ta je neskutečná. Možná letos ještě najede nějaký ten rekord. Jinak samozřejmě přítele Toma, ten dělá, co může. 🙂

​Tak v tom nemáš pravdu, Tom dělal co mohl, ale jak poznal Tebe, tak to začal flákat 🙂 , ale to je naprosto v pořádku, aspoň mají soupeři motivaci EKOI porazit. Jdeme dále, Kde by ses chtěla ještě podívat na kole ?

Na hory, Šumava, Krkonoše…ve své podstatě kdekoliv, kde je pěkná příroda. Města moc nevyhledávám.

​Tvůj letošní cíl a předsevzetí pro další sezónu ?

Cíl byl 2000 km, což se povedlo a předsevzetí…za mě hlavně jezdit (bohužel není tolik času, co bych si přála).

​Příští sezónu budeš jezdit za tým EKOI, jak se těšíš ?

Strašně moc, příští rok to s Tomem rozjedem a vyhrajeme vrchaře (kopce jezdím ráda, baví mě to).

​Tak to držím palce a věřím, že to bude boj více týmů. Letos se soutěž opravdu povedla. Co bys jsi na závěr popřála skupině ?

Skupině přeji hodně šťastných kilometrů, co nejméně pádů, úrazů a omezení skrze Covid. Radost z jízdy a potkávání dalších skvělých lidí!

​Verčo, nastal čas se rozloučit, popřeji Ti taky hodně štěstí, mnoho km, žádný pád a někdy ahoj.

​Alfréd Drbna